Real love story...?

10. září 2011 | 22.19 | rubrika: první rubrika


Real "love story" never happy endings, because real love never end. Jak krásně to zní...
ale vždycky se oběví háček který zničí vše. Další smyšlená věc mojím vyblázněným mozečkem kteréj je z čokolády a nezaplní ani jednu lentilku.... (mňam lentilky...)
Tehdy to bylo přesně dva týdny po našem rozchodu, dva týdny od doby kdy jsi mě opustil... Zrovínka jsem šla z obchůdku a chroustala lentilky na zpravení nálady. Když v tom v nejmenovaném rádiu začali hrát naší písničku... Okamžitě jsem začala šmátrat po kapsách abych našla telefón a mohla ho vypnout. Stále bez tebe nemůžu žít. Stále vzpomínám na chvíle co jsme spolu zažili. Ale vše je pryč... Ty krásné chvíle, vzpomínky... i Ty.
Už dokonce skončily ty večery kdy jsem v posteli schoulená vedle toho obřího plišáka kterýho si mi dal a poslouchala tu písničku kterou si mi kdysi věnoval.
"Lásko udělám cokoliv co budeš chtít,
jen abych tvům už navždy mohl být."
Kde to teď zmizelo? Teď když procházím kolem míst kde jsme se setkávali zabývá mi trošku slabo.
Tohle odpoledné je kritické, vždycky si se po dvou týdnech vrátil, políbil mě a řekl mi, že se omlouváš, že mě už nikdy neopustíš. Tentokrát ale ne. Tentokrát už zůstanu sama. ==Opustil si mě snad kvůli tomu že jsem malé postavy? nebo kvůli mým červeným vlasům? Nebo kvůli tomu, že jsem náladová jako každá?== honily se mi myšlenky. S hlavou sklopenou dolů jsem šla tehdy dál. nevnímat okolí...to mi šlo dobře, ale jen do té doby než.... než jsme zaslechla tvůj smích... Oči se mi zalily slzama když jsem se dala na útěk. "Hej Maličká! Počkej prosímtě" slyšela jsem v dálce znít tvůj hlas. ==Nezastavuj== křičel ten můj. Když jsi mě doběhl a chytil za rameno abys mě zastavil snažila sem se ti vytrnout. Pevně si stiskl až sem bolestně vykřikla.
"Maličká, co ti je?"
"Nech mě být!!!" vykřikla jsem plbá nenávistí a zloby.
"Chci se ti omluvit, tak prosím stůj a nech mě mluvit" snažil ses mě přemluvit tím tvým kouzelným hlasem.
V tu chvíli si povolil sevření a já se sesunula na blízkou lavičku. Posadil ses vedle mě. ==Znovu už nepodlehnu!!!!== šlo mi hlavou.
"Maličká..."
"Neříkej mi tak! Pro tebe už Maličká nejsem!!!"
"Dobrá..." prohodil jsi a začal mluvit nějaké hlouposti o lásce, bolesti a zmatku.
"Co tím chceš říct?" koukla jsme se na tebe v slzách.
"Nic...právě že nic... vůbec nic... snad jen to, že ty jsi nebyla má pravá láska..."
Vstal si... A odešel.
Schoulila jsem se do klubíčka a plakala...
Plakala jse dokud nešla kolem máma.
Tohle se stát nemělo, neměla jsem si s tebou vůbec začínat...
Zasloužila sem si tenhle trest za lásku?

žádné komentáře | přidat komentář

Co když to tak mělo být....

10. září 2011 | 22.17 | rubrika: první rubrika
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 108x

je to tak či onak?...

10. září 2011 | 22.14 | rubrika: první rubrika


Když jsme se poprvé setkali, zdál se mi jako bůh. Bůh něčeho co chci i já...
Ze začátku si mě všiml jednou za den. Lehce se pousmál a tím svým pronikavým hlasem řekl mým směrem: "Ahoj Maličká.."
V tu chvíli
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 112x