Co když to tak mělo být....

10. září 2011 | 22.17 |


Zase se ocitám v situaci v které mě nenapadá nic jiného než si jí převést na kratší příběh s přetvořeným okolím....Pátek podvečer, všichni se sebrali a šli někam ven. Jen já sedím doma nad tvou fotografií a vzpomínám na naše seznámení. Pamatuješ si, když sme se poprvé viděli? TO si tehdy byl ještě nenápadný a hloupý kluk. Nevěděl si o světě tak jako já...
Kvůli tobě jsem se vzdala veškerých svých snů. Všech tajných přání... A mé budoucnosti. Mým snem ses tehdy stal ty. Tak proč se nemůžem dále vídat ? Proč?
Už se blíží půlnoc a já pořád sedím sama v mém tmavém pokoji a pláču. ==Maličká....proč si mi tak říkal?== vzpomínky na tu bolest kterou sme si navzájem způsobilo navzájem. Pláč a bolest. NIc jiného už mezi náma není. Kašlu na to, jdu ven.
Jedna hodina ráno a já sedím v místním klubu na záchodcích a zase brečím. TOhle setkání s tebou bylo bolestivé.
Když sem přišla do klubu první co jsme viděla si byl ty. Ty a ta tvoje buchta. COURA jedna!!! Nenávidím jí!!! A tebe taky nenávidím!!!
Co víc říct. Všechno končí.... Začnu si znovu plánovat svou budoucnost a své sny.... Ale už bez tebe...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře